Chrám krystalové paměti Atlantídy

Byla jsem vedena k vytvoření krystalového otisku. Každý krystal, který chtěl být součástí, nesl svůj příběh, ale až v tomto okamžiku se ukázalo, že nejde o příběhy jednotlivé — ale o návrat jednoho celku, který vibruje jménem: Chrám krystalové paměti Atlantidy.

Ocitla jsem se před chrámem, který na určité úrovni nikdy nepřestal existovat…
Jeho hlavní pilíř se se mnou propojil a začal se mnou dýchat. Skrze mé tělo a ruce proudilo světlo, které znovu aktivovalo paměť každého krystalu.

Dotýkala jsem se jich, jednoho po druhém. Vyslovovala slova, která si duše pamatuje, ale mysl dávno zapomněla.
V jedné ruce jsem držela spojení s hlavním pilířem, se zářícím krystalickým sloupem, který nebyl pouze zde, ale otiskem je napojený i na Atlantskou vrstvu Vědomí…
Druhou rukou jsem se dotýkala jednotlivých krystalů. Skrze každý dotek proudila elektrizující energie - jako jiskra, která probouzí spící paměť.

Krystaly se napojily na živou vrstvu Atlantského chrámu a staly se nositely svitků.

A SVĚTLO jimi proudí dál - ke každému, kdo je rozpozná…

Z Chrámu krystalové paměti Atlantidy nyní vystupují jednotlivé krystalické bytosti.
Krystaly, které nesou své otisky, své svitky, své tóny i světlo.

Každý z nich nese unikátní záznam aktivovaný dotekem, jiskrou paměti, napojením na Atlantský chrám, i na vědomí času, který se právě znovu otevírá.

Možná tě některý zavolá. Možná ucítíš, že jeden z nich znáš.
A možná stačí jen pohled… a vzpomínka se vrátí…

,,Ať se Světlo Pradávné paměti otevře v Přítomnosti.
Volám duše nosící klíče hvězd, aby se spojily se ve Světle, které se nyní vrací.
Ať otevře se brána Prvotní paměti — ta, která zná začátek.
Ať světlo vejde do formy.
Ať se rozeznějí zapečetěné Atlantské svitky ve jménu návratu."

.